Lampióny šťastia
30 KUSOV V BALENÍ červené srdce.
Fyzikální úprava vody elektromagnetickým polem
Fyzikální úprava vody je známá již velmi dávno. Už před více jak 100 lety měl být na fyzikální úpravu vody udělen první patent. I když byly úspěšné zkoušky efektů působení fyzikální úpravy vody ověřené a dokázané v praxi, dodnes ještě nikdo nezveřejnil všeobecně uznávanou teorii fyzikálních úprav vod. Fyzikální úprava vody se využívá v mnoha aplikacích ve velmi širokém rozsahu oborů, počínajíc ochranou před tvorbou nánosů na teplovýměných plochách výměníků tepla a kotlů, přes úpravu vody pro různé čistící zařízení, až po úpravu vody chladících okruhů. Tvorba nánosů ve vodních systémech je podmíněná přítomností solí ve vodě, hlavně obsahem hydrogenuhličitanu vápenatého Ca (HCO3)2 , hořečnatého Mg (HCO3)2, uhličitanu vápenatého CaCO3 a uhličitanu hořečnatého MgCO3. Čistá voda neobsahující CO2 rozpustí jen asi 10 mg CaCO2 v 1 litru. Jak se však k ní přidá CO2, zvýší se rozpustnost až na několik stovek mg, protože se nyní může tvořit hydrouhličitan Ca (HCO3)2. V atmosférickém vzduchu je jen 0,03 až 0,04 % oxidu uhličitého, avšak v půdním vzduchu, který vyplňuje půdní póry, kterými se povrchová voda vsakuje, může být obsah CO2 zvýšený až na několik procent. Taková voda má zvýšenou rozpouštěcí schopnost. Oxid uhličitý CO2 s vodou vytváří kyselinu uhličitou H2CO3, která je velmi nestálá a zahříváním se rozkládá. Přírodní voda je vlastně slabý roztok H2CO3. V ní se vápenec (převážně CaCO3) mění na hydrogenuhličitan vápenatý rozpustný v H2O. Zahřátím se z vody vylučuje CO2 a minerální látky přestávají být ve vodě rozpustné a uvolňují se nad bodem sytosti obvykle ve formě vápence (vodní kámen).
