Haloterapie: lečbá dýchácich onemocnění slaným rosolem

Haloterapie (dále HT, z řeckého slova halos = sůl) používá k léčbě dýchacích chorob suché aerosolové mikročástice soli a - v jedné ze svých variant - i různých minerálů. HT replikuje podmínky speleoterapie (z řeckého slova speleos = jeskyně), léčebné metody, která se používala v solných dolech Východní Evropy od počátků 19. století.
Haloterapie patří do kategorie fyzických terapií - bezliekových léčebných metod, jejichž většina se spojuje s lázeňská léčba ve východní Evropě. V bývalém Sovětském svazu se vědci z oblasti medicíny spojili ve společném úsilí vyvinout fyzické terapie, které by omezily náklady a vedlejší efekty spojené s lékovými terapiemi, a vyhnuli by se mikrobiologické a nádorové rezistenci. Rusko tak získalo světové prvenství ve vývoji a testování nových, a neustále účinnějších fyzických terapií.

Většina z množství dosavadních klinických testů se zaměřovaly na HT jako na léčebnou metodu astmatu a chronické bronchitidy. Ale HT může být také efektivní jako hlavní nebo podpůrná terapie pro celou škálu nemocí horního a dolního dýchacího ústrojí a potenciálně i vůči systémovým onemocněním.

Dýchací onemocnění jsou celosvětově jedním z hlavních důvodů nemocnosti a úmrtnosti. Astma se stává stále více rozšířené v průmyslových společnostech, s mimořádným dopadem na děti. Kromě toho, kouření cigaret rozšířilo chronickou bronchitidu a emfyzém na celém světě; v rozvojových zemích má kouř z vaření biomasy podobný devastující efekt na ženy a děti. Situace je obvzlášť špatná v Číně, kde je 350 milionů kuřáků a neuvěřitelné znečištění ovzduší.

Většina lékových terapií dýchacích chorob má pouze utišující účinky s mnoha významnými a nezanedbatelné vedlejšími efekty. To značí, že fyzické terapie, jako je HT jsou velmi potřebné. Výborná účinnost a cenová dostupnost činné HT velmi atraktivní léčbou.
obsah
Speleoterapie

Horníci a několik málo lidí pravděpodobně vědělo o blahodárných účincích mikroklimatu solných dolů celá staletí předtím, než je v roce 1843 poprvé popsal ve své knize polský lékař F. Bochkowsky. Provedená pacientů trpících respiračními chorobami na léčebné kúry dolů do solných dolů se od té doby stalo rozšířenou praxí na území celé Východní Evropy a stalo se také standardní součástí lázeňské léčby.

Vyplývající ze své podstaty speleoterapia vybočuje vědeckým normám. Zaznamenané léčebné a posilující účinky mikroklimatu solných dolů jsou střídavě připisovány mikročásticemi soli vzášajúcim se ve vzduchu, teplotě nebo relativní vlhkosti vzduchu, téměř úplné či úplné nepřítomnosti patogenů a alergenů, a uklidňující prostředí. Je ale velmi těžké určit relativní vliv těchto faktorů, a pravděpodobně existuje mezi nimi jistá souhra. Navíc každá komora v každé dole má odlišnou mikroklima. Provádění klinických zkoušek je za těchto podmínek velmi obtížné. Často byla speleoterapia kombinovaná i s jinými prostředky fyzické terapie. Nemluvě o tom, že většina prvotních klinických testů postrádala vědeckou přesnost.

Navíc speleoterapia vyžaduje i velkou míru pacientova času. Doly jsou pro většinu lidí umístěné v nepříznivých, vzdálených lokalitách. Celková finanční náročnost je značně vysoká. Specifické určení dózy a sledování dlouhodobých účinků speleoterapie se ukázalo být přímo nezrealizovateľné.

Několik zpráv o klinických testech a příznivé výsledky u řady pacientů měla za následek nárůst vědeckého zájmu a velký zástup nadšence speleoterapie (pro zprávu o vzorku viz Horvath, 1986). Pozitivní ohlasy na HT dokonce vnuklo sovětské (nyní ruské) kosmické agentuře nápad vyvinout zařízení pro optimalizaci mikroklimatu pro kosmonauty, které by byly schopné replikovat mikroklima solných dolů. Většina tohoto výzkumu byla provedena v Petrohradu, kde dnes sídlí přední ruská HT společnost AEROMEDIA, a Úřad pro vývoj bojového arzenálu, kteří vyvíjejí postup založený na kombinaci soli a minerálů.
obsah
Haloterapeutické zařízení

V 80. letech 20. století začali Rusové budovat na svých klinikách solné jeskyně (halo-komory), které uměle vytvářely mikroklima solných dolů. Tyto solné jeskyně mají podlahu a stěny pokryté kamennou solí (hálito). Během jednoho sezení stráví pacienti v solné jeskyni jednu hodinu, během níž se jim pouští příjemná hudba, aby se navodila uvolněná nálada. V Rusku jsou solné jeskyně certifikované léčebné zařízení. Používají se i ve východní Evropě, a poslední dobou se začínají rozšiřovat iv Severní Americe.

Jiným HT přístupem je keramická solná dýmka vyvinutá v Maďarsku. Pacient jemně potahuje solí nasycený vzduch ústy a vydechuje nosem.

Dalším populárním řešením je lampa z kamenné soli, zda solná lampa. Ta sestává z většího kusu kamenné soli s vbudovanou žárovkou, která sůl presvec a jejíž tepelná žár způsobuje uvolňování mikročástic do ovzduší.

Seriózní klinické studie se realizovali pro první ze zmíněných metod, při níž je možné sledovat počet částic na metr krychlový, což umožňuje přesné měření dávkování. Velkou výhodou haloterapie vůči speleoterapii je možnost specifického dávkování. Avšak speleoterapia si zachovává svoji důležitost jako zdroj vědeckých poznatků o dosud ne zcela přesně charakterizovaných mnohočetných faktorů, které terapautický efekt vytvářejí.
obsah
Parametry

Aerosolizované mikročástice s průměrem větším než 10 mikronů (1 tisícina milimetru) se zachycují v horních cestách dýchacích a jsou prostřednictvím hlienotvorného (mucociliarneho) systému přepravena směrem nahoru a ven z dýchacího ústrojí. Částice s průměrem v rozmezí 5 až 10 mikronů pronikají až do průdušnice-trachea a centrální průduškového-bronchiální oblasti, ale hlouběji už ne. Jen mikročástice s průměrem menším než 5 mikronů pronikají hluboko do plic. Přirozeně větší částice mají příznivý účinek v horní oblasti dýchacího ústrojí. Mikročástice soli o průměrech v rozmezí 0.1 - 2.5 mikronů pronikají do každé oblasti části průdušky, priedušiniek a alveolu a usazují se na jejich povrchu. Přesto, že se mikročástice soli rozšíří v oblasti alveolu přibližně na ploše o velikosti tenisového hřiště, je k tomu potřebných pouze několik miligramů soli. To značí, že hypertonikům nemusí znepokojovat nad možností přijetí nadměrného množství soli během haloterapie.

Oproti vlhkému hypertonické solného roztoku extrémně malá velikost, relativně malé množství a pomalé dávkování solných mikročástic významně snižuje pravděpodobnost hyperaktivního odezvy u pacientů trpících astmatem. Navlhavá (hygroskopická) vlastnost vlhkých částic soli způsobuje jejich nárůst během přepravy dýchacím ústrojím, kvůli čemu se usazují zejména v horních cestách dýchacích av centrální oblasti průdušnice (trachea) a průdušky. Jednak, studie poukázaly na fakt, že vlhké částice soli z hypertonické solného roztoku mají alespoň krátkodobé příznivé účinky např.. proti cystické fibróze (Wark a McDonald, 2004).

To značí, že jedním z nejpodstatnějších parametrů HT zařízení je podíl mikročástic vyprodukovaných s rozměrem menším než 2.5 mikronů. Množtví autorů uvádí, že pro dosažení co nejlepších léčebných výsledků je vhodné udržovat v místnosti teplotu v rozmezí 18-24 C ° a 50% relativní vlhkost vzduchu.

Dalším důležitým parametrem je záporný náboj částic, s naměřenou hodnotou 6-10 nK/m3 (Cervinskaya, 2002). To se považuje za důležité, protože suché částice soli mají vyšší povrchovou energii než vlhké, takže jejich účinek na stěny dýchacích cest je výraznější. Kromě toho, částice se záporným nábojem se vzájemně odpuzují, čímž se zabrání shlukování soli a zajistí se jejich široký rozptyl v dýchacích cestách.
obsah
Mechanizmuz působení

Haloterapie dehydruje mikrobiologické buňky a oslabuje jejich bílkovinnou strukturu. Malé částice soli se přilepí k mikrobiologickým tělesům, podstoupí navlhavý (hygroskopický) růst a vytvoří kolem patogenní buňky solný povlak. Prostřednictvím těchto, a možná i jiných mechanismů HT ničí patogenní mikoroorganizmy v celém dýchacím ústrojí (Chervinskaya a Zilber, 1995). Americkým badatelům se podařilo objevit, že H. Influenzae a S. Pneumoniae - dvě z hlavních patogenů přítomných v dýchacích cestách pacientů s chronickou bronchitidou - velmi citlivě reagují na hypertonické sůl (Rein a Mandell, 1973).

Následně běžná mikroflóra těla znovu osídlí původně mikroby obsazeno oblasti, přičemž odstranění patogenů vede ke zmírnění zánětu, kterým imunitní systém reagoval na chorobu. Počet imunních buněk se normalizuje, počet a aktivnost alveolárních / plicních macrofágov (protivirové buňky - poz.prekl) se zvýší. Normalizace imunologické odezvy značně objasňuje působení HT při léčbě astmatu.

Usazování mikročástic soli snižuje viskozitu plicního hlenu a obnovuje běžnou cirkulaci hlenu, která odstraňuje hlen, patogeny, a nečistoty z dýchacích cest. U některých pacientů s chronickou bronchitidou je vykašlávání během prvních sedmi dnů každodenní léčby častěji. Velké množství mobilizovaného hlenu, které blokovaly priedušinky jsou vypuzeno, následkem čehož se pacientů celkový stav zlepší.

Relativní absence alergenů a mikroby ve vzduchu, který pacienti během terapie vdechují pravděpodobně prostřednictvím desenzibilizace také přispívá ke zlepšení jejich stavu. Přítomnost množství různých prvků v malých množstvích pomáhá tělu uzdravit se a obnovit se - velmi podobně jako při kombinované herbální terapii se stovkami různých fyto chemikálií.

Vedlejší efekty a kontraindikace

Zdá se, že haloterapie má několik vedlejších efektů. Někteří pacienti se v solných jeskyních stěžovaly na svědění pokožky. Přílišné množství solného aerosolu může způsobit zánět spojivek, senzitivní pacienti by proto měli mít během terapie oči zavřené. Někteří pacienti zas cítí lechtání v krku.

Kvůli vypuzovací akumulovaného hlenu způsobeného HT mnoho pacientů po několika dnech HT zažívá nárůst vykašlávání, a někteří mají problém s dušností. Viskozita vykašlávání hlenů, jakož i počet patogenních organismů v nich obsažených. Tyto vedlejší efekty ustává jakmile jsou plíce vyčištěny od hlenů.

Mnohokrát použitie hypertonické solného roztoku vyvolává u pacientů s astmatem nebo chronickou bronchitidou hyperaktivní odezvu, při použití suchých mikročástic z HT je taková odezva velmi nepravděpodobná. Jedna z klinických studií se zaměřila specificky na reakce na HT u pacientů, ktorích chronická bronchitida byla ve stádiu obnovení (exacerbation) - nezjistila se však žádná hyperaktivní reakce. Jiný autoři zas uvádějí, že akutní stavy respiračních chorob by měly být považovány za kontraindikace a HT by se neměla aplikovat při třetím stupni chronických obštruktívnych pulmonální poruch (zánět průdušek a / nebo emfyzém), při intoxikaci, při srdečních vadách, při krvácení a plivání krve , a při pokročilo vysokém tlaku / pokročilé hypertenzi (Speleotherapy Clinic, 2004).

Je pravděpodobné, že v některých případech bylo dávkování HT nedostatečné - tj. její větší množství by vedlo u pacientů k lepším výsledkům (Borisenkoet al., 1994). To mimo jiné znamená i to, že HT je pravdepodbne efektivnější, než se dosud ukázalo. Kromě toho nebyl zaznamenán ani jeden případ předávkování. Haloterapie se ve většině případů poskytuje v množství 10 až 20 každodenních sezení s délkou 60 minut. U některých případů se výsledky projevily až po 2-3 mesiacich, tj. žádalo by následného sledování (Borisenko et al., 1994). Neochota čekat na zaznamenání tak zpožděných výsledků mohlo také vést k nesprávnému posouzení úspěchů.
obsah
Sumarizace

Haloterapie projevila v neustále / postupně přesnějších klinických testech schopnost poskytnout významné blahodárné účinky při léčbě astmatu a chronické bronchitidy. Selhání západních vědců zkoumat tuto terapii, jakož i selhání západních respiračních specialistů použít HT pramení z různých důvodů, mezi které mimo jiné patří neoboznámenosť s lietratúrou v Ruskem jazyce, úzké zaměření na léky, jakož i všeobený konzervatismus v medicíně.

Haloterapie disponuje množstvím výhod. Na rozdíl od jiných fyzických terapií HT je jednoznačně hodnověrná a pochopitelná pro odborníky stejně jako pro laiky. Nyní, když se terapie solných aerosolů vyšplhala z dolů a prostřednictvím vědeckého zkoumání a praktických aplikací získala na chvíli, je pro potenciální kritiky mnohem těžší ji zamítnout. Haloterapie se jeví jako vynikající prostředek k hubení mikroorganizmů a jako výborný / é mucokinetikum / expektorant. HT je relativně levná - levnější než speleoterapie a mnohem levnější než konkurenční léky. Neexistují žádné zprávy o interakci s léky nebo o vyvíjející se mikrobiologické rezistenci vůči HT. A samotný, přírodě blízký charakter HT je pacientům velmi příjemný.

Schopnost HT působit jako hlavní nebo jako doplňková léčba u prakticky kterémkoli respiračním onemocnění z ní činí obvzlášť cennou léčbu. Také disponuje dosud skoro nevyužitým potenciálem být preventivním a oživujícím elementem pro zdravé lidi.